HRT u KRT aneb šéf konkurenčního teamu na našem horkém sedadle

Mé hostování u KRT

Co napsat ? Že jsem strašně rád za novou zkušenost...

Zezačátku jsem měl obavy, jak se asi tak bude chovat prakticky sériové auto na technických tratích Orlických hor a hned potom, jak se asi tak budu v těch lesích bát bez rámu.

Přípravě před soutěží jsem se velice pečlivě věnoval již ve středu: spočítal jsem všechny lesy a lesíky, přes které vedly tratě, podle podrobných map jsem si prošel počty stromů na vnějších stranách zatáček, zvlášť jsem se věnoval únikovým prostorům po dlouhých náletech..no, a potom se tam už nic dalšího nedalo vyčíst, tak jsem šel spát ( kdybych měl doma Diazepam, jistě bych si jednu pětku dal ).

Ve čtvrtek jsem vyrazil hned po práci směr dílna Krtek Racing Teamu a dorazil tam asi v půl šesté. S Michalem Kotkem ( Krtkem a vedoucím týmu KRT ) jsme naložili Trabanta na panvágl. Když mi řekl, že ho má pojmenovaného jako Prašifku, znovu a více jsem znejistěl. Marně mi poté vysvětloval, že je to pouze interní označení a s technickým stavem to vůbec nemá nic společného. Semínko nedůvěry bylo zaseto...

V sedm večer jsem vyjel směr Opočno, abych vyměřil servis a vyzvedl klíče od ubytování. Kolem desáté bylo obojí zajištěno - samozřejmě s přihlédnutím ke všem podmínkám Verči ( Vačkářové ), která jela druhého Trabanta, a to, že má být blízko přípojka 220, voda a záchody - jsem vyřešil "po chlapsku", že záchody byly nejdál...

Chvilku jsem pokecal se zástupcem ředitele paní Buráňovou a poté i s ředitelem soutěže panem  Procházkou, abych si s nimi dohodl podrobnosti ohledně prostor pro technické přejímky a poté jsem se vydal k dalšímu neklidnému spánku v opočenském SOU.

V pátek brzo ráno, po sedmé hodině, dorazili ostatní z týmu: Krtek, Verča, Markéta a mechanici Lukáš a "Karel". Přesně podle předepsaného protokolu jsem jim předal servis a odkráčel jako technický komisař na přejímky, kde jsem společně s mechanikem Otou ( členem Safety caru Rallye Orlické hory ) dělal technické přejímky vozidel až do 14 hodin, kdy jsem Otu zbaběle opustil, abych si mohl s Krtkem trochu potrénovat a abych tu hrůzu aspoň jednou viděl než do toho vjedeme s Prašifkou.

První rychlostka - Czech Ring v Hradci Králové se trénovat nemohl a až druhý den před startem jsme dostali dodaný rozpis ( ještě, že jsme ten Ring jeli loni s Balůem )..., takže jsme jeli na dvě RZ zbývající, abych si zkontroloval Krtkův zápis, kdy jezdil s děvčaty z druhého Trabanta. Nutno podotknout, že Krtek až na pár drobností si vlastně píše rozpis velice podobně jako já, takže jsme tam žádné polemiky nevedli a já jsem si to mohl v klidu po jedenácté večer přepsat. Ani panáka na dobrou noc jsem si nemohl dát v panické hrůze, že budu zítra napumpovaný Kinedrylem...

V sobotu ráno jsme oba Trabanty vyjeli v čele startovního pole hned za předjezdci směr Hradec Králové. Již po osmi kilometrech nám pořadatel připravil horkou chvilku, kdy přeměřil o 2 kilometry jednu křižovatku a tak jsme hned na začátku zakufrovali. Poté to už šlo dobře až na okruh vedle letiště v Hradci Králové. Dostali jsme rozpis na levou ( vnější ) dráhu, děvčata stály vedle nás, na vnitřní dráze. Nebýt toho, že přemostění Czech ringu znám z loňska, asi bych hned v úvodu Trabantu prošlápl podlahu...Po startu nasadil Krtek tempo hodné normální soutěžní jízdy ( žádná Pravidelnost o jaké jsem měl mylnou naivní představu ),..tak mu to tak čtu...nájezd na most ( dop. rychlost 55 km/h )...Krtek: "Seru na to..."...Trabant se vzepjal proti obloze...I Remkovi by z toho slezly vlasy znovu...na doskok jsem se už nedíval a prst mi ujel o řádku níž...vnitřní dráha a hned hodiny...Krtek: "Do pr...e, mechanici mi nezkontrolovali pojistku ruční brzdy."...no, najděte v tom stresu v takovým bagu lepící pásky, kde ta pojistka vlastně je...a děvčata nás předjela...jenom dlouhý nos jsem čekal...nekonal se, jsou na nás hodný...Krtek konečně odjistil ruční brzdu a v modrém kouři vzadu i vpředu uháníme pod most...u bazénu je to trochu opačně klopený...takže zatáčkou s pohonem 1x0 a potom ještě několik nepodstatných zatáček a jsme v cíli. Utřu čelo přilby a kontroluju čas, zůstali jsme asi 45 sec za předepsaným časem. Ale co hlavně - za děvčatama.... a studená sprcha nakonec od Verči: "Teda Michale, s tím se nedá ject, klouže tomu spojka !"

Tak co s tím. Krtek volal do servisu, že jedeme na druhou RZ a že ať se připraví na výměnu spojky a že na to budou mít tak 20 minut...Kdybych byl mechanikem, otevřu si Šlehofra ( odborná literatura o Trabantech - kdo to neví ) a pak se hned půjdu zastřelit do rybníka...

Takže jsme pustili děvčata před sebe, abychom jako vyvinuli jako nějakou činnost a aby měly pocit, že jim jako třeba pomůžeme, kdyby ta spojka skvákla úplně. Dojeli jsme zdárně na start druhé RZ...a já začal kontrolovat ty počty stromů na své straně auta, jestli to jako souhlasí s údajem z mapy, jo byly tam všechny, halt jedeme první v poli...

Na výsledek po druhé RZ se mě neptejte, celou dobu jsem vlastně stál oběma nohama pod přístrojovou deskou s pocitem, že jedu bez pásů ( takové samonavíjecí pásy na RZ je opravdu dokonalá věc ) a četl jsem jak o život až jsem i některé pravé opakoval jako levé...a Krtek nic, on prostě pořád mlčí ( To já, kdyby se to povedlo Pytlákovi, už bych řval: " Co to kecáš za blbostiííííííííííí ?!" )

...Tak a co nejrychleji do servisu. Servis 25 minut, ale ČK IN a ČK OUT na náměstí dva kilometry od servisky, kde se vzali ty lidi co si jedou nakoupit ?

Krtek couvá do stanu a křičí na Lukáše: "My si to přezujeme sami, udělejte holkám tu spojku !"

Lukáš s "Karlem" se do toho zručně pustili a my si v klidu přezouváme. Najednou Krtek říká:" Hele, něco cinklo a spadlo mi to na nohu."..asi šutr ne?...Ne, prasknul nám šroub na zadním rameni, hezky rovně u podlahy....tak to mi ho teda vyndej...

Lukáš dodělával spojku a "Karel" přišel točit šroub ven. Nakonec se vše povedlo, děvčata snad ani žádnou penalizaci nedostaly a my jsme překročili jen o pár minut. Takže jsme pokračovali do druhého kola zase obě auta.

Na startu do 3. RZ jsme si trochu počkali, takže jsme mohli nabrat trochu sil. Jela se ta kratší RZ ze dvou, opravdu moc hezká, klikatá šotolina, místy rozbitá, ale přesto hezká.

4. RZ jsme dojeli bez problému, počkali jsme na děvčata za STOPkou, to jsme jim to dali, předjeli jsme je před cílem, načeš Verča otvírá kapotu...a sakra...nejede to, tak asi zase takový borci nejsme...

Krtek jim to nastartoval, v nízkých otáčkách to chce jenom na jeden válec. Říkám Verče: " Drž to na plynu, v servise se ti na to podívají, ať ti to nechcípne !". Přiřítíme se do druhého servisu, dolejt benzín, "Karle" koukni se na to, je to jako ulitý...zkuste kompresi, dejte nový svíčky....

Nakonec se zjistilo, že po dohodě s Krtkem nepřipojovali sytičové táhlo a na té šotolině se posunulo šoupátko sytiče napůl dráhy, takže se  to děvčatům v nízkých ulejvalo. Mechanici připojili táhlo, dolili nám benzín a vyrazili jsme na třetí kolo.

Sláva, seskupení, mám hlad jako vlk, dám si na náměstí klobásu. V domění, že je 10 minut seskupení, objednávám si asi půlkilovou klobásu se dvěma chleby....Jedem, jedem... Seskupení zkráceno, jede dost aut, jede se dál...S Krtkem jsme skočili do auta a na časovku, Krtkovi teče po ruce zmrzlina, řídí jednou rukou a tou samou odhazuje přilby na mne... Já držím v jedné ruce dvě přilby, v druhé tácek s klobásou, jeden chleba mám na zemi, jízdní výkaz se bezmocně plácá v hořčici. Vyrazili jsme do další etapy, naposledy kousnu do klobásy načeš vytrysne gejzír té mastné....tekutiny...rovnou na Krtka. Omlouvám se Krtkovi a v duchu panu OMP, jak se to chovám k jejich výrobku.

5. RZ v duchu té třetí, ale začíná to nějak kurevsky klouzat, šotolina je nadrolená, jedeme po vrstvě volného kamení jako slalom na motorovém člunu. Krtkovi to nějak zvlášť nevadí, zase mlčí...jedeme bokem snad už všude, přitom nějaké vzdálenosti v rozpise mám...

6. RZ : Krtek se znatelně sžívá s autem, už jezdíme štorcem i na asfaltu...Krtek to posílá bokem i před kusy chybějícího asfaltu ( hlavně že tvrdil, jen abych neďobnul tu nízkou gumu ), cílem prolétáme na vyřazenou a poslední vingl přes celou cestu....v cíli tleská nad hlavou můj pomocník u TP Ota ( bývalý mechanik od Tlusťáka ): " To jsem nevěděl, že s tím jezdíte jak se zadokolkou !"

... a jedeme do cíle. Na výsledky se mě neptejte, někde to visí...

Chtěl bych poděkovat hlavně mechanikům, nebýt jejich šikovnosti, tak nedojelo ani jedno naše auto.

Chtěl bych poděkovat Krtkovi za podněty, které jsem získal a že mě někde nevysypal.

A na závěr děkuji pořadatelům, že nám stanovili takový průměr na RZ, že jsme ho hrubě nestíhali a nemuseli tak ( jak je v jízdách Pravidelnosti obvyklé ) čekat poslušně před cílem na svůj čas.

Děkuji všem, přežil jsem to.

Hnáta v.r.

Převzato z www.hrt.estranky.cz/clanky/sezona-2013/me-hostovani-u-krt.html